Amálka Dvořáková

Amálinko, víš jak moc Tě miluji, jak moc mi chybíš. Jistě jsi mezi ostatními andílky a hrajete si, doufám. Pusinku na čelíčko.


09. 05. 2021

09. 05. 2021

V sobotu 8.5.2021 mě chytily silné bolesti břicha. Byla jsem 41+1 tt. Mám problémy se žaludkem, tak jsem to přisuzovala tomu. Nicméně mi to nedalo a jeli jsme ve 3 hodiny ráno v neděli do porodnice. Při příjmu bylo vše v pořádku - na monitoru jsem byla od 3:46 do 4:23 hodin. Následně ultrazvuk a vyšetření a stále bylo vše v pořádku. Na sál jsem měla jít kolem 7. hodiny ráno - neotevírala jsem se a tak se rozhodlo o císaři. Bohužel mě nemohli operovat hned, protože jsem pila mléko na prohnání, protože jsem v noci věřila, že je to opět mé zažívání. V 6:10 h mě vzali na předoperační utz, v tu chvíli mi praskla voda - prý nazelenalá, ale muselo tam být víc. Urychleně mě uložili a rychle hledali srdeční akci - dnes už vím, že nebyla. V tu chvíli jsem si to vůbec nepřipustila. V 6:23h, 9.5. na Den matek, se náš andilek narodil. Mrtvorozená, abrupce placenty, fetus mortus - 5 slov, která mi převrátila život vzhůru nohama. Drží mě tu Amálčin starsi bráška. Miluji je oba stejně, jen to Amálce nikdy neřeknu do očiček a nikdy ji neobejmu. Jsem vděčná za tu společnou chvíli po probuzení, že jsem dostala aspoň jednu šanci ji obejmout a vše ji říct.