Truchlení prarodičů

U truchlících prarodičů se velmi často projevuje dvojí žal. Truchlí po svém vnoučeti, na které se těšili. Současně je zraňuje prožívaná bolest vlastních dětí.

Prarodiče často získají pocit, že nejsou schopni být dostatečnou oporou pro své děti, a váhají, jak se ke svému dítěti přiblížit, co pro něj udělat, aby se necítilo samo a smutné. Izolují se od vlastních dětí v dobré víře, že tak lépe ochrání své děti. Ty si to však vyloží, že rodiče o ně se ztrátou miminka ztratili zájem. Reakce prarodičů na ztrátu miminka se mohou odvíjet od toho, co sami v minulosti prožili. Stává se, že sami v mládí o miminko přišli a nikdo o tom nevěděl. V takovém případě se mohou jitřit i jejich „staré pocity a otevírat staré rány“. Nezřídka se stává, že po ztrátě vnuka potřebují i prarodiče podporu v důsledku své vlastní nezpracované ztráty.

Co mohou prožívat prarodiče?

Někteří prarodiče ztrátu bagatelizují, zvláště pak ztrátu v počátcích těhotenství. Můžete od nich slyšet věty „To je příroda.“, „Pořídíte si další dítě.“,… Za jejich mladých let se téma ztráty dítěte příliš neřešilo, proto k tomu mohou tímto způsobem přistupovat.

Někteří prarodiče mají tendenci ztrátu zlehčovat ve snaze utěšit vlastní děti. „Bude zase dobře. Budete mít další děti.“ Myslí to v dané chvíli dobře, ale rodičům to nepomáhá a domnívají se, že rodiče „jsou jinde“ a ztráta vnuka je moc nepoznamenala. Cítí se být prarodiči nepochopení a vzdalují se jim.

Prarodiče neumí svému smutku ulevit, bojí se o něm mluvit s dětmi, aby jim ještě více nejitřili bolest. Uzavírají tuto bolest pak v sobě, a tím prohlubují vlastní trauma ze ztráty.

Prarodiče velmi často trpí pocitem viny. Obviňují se a kladou si otázky „Proč jsem to nebyl raději já?“. Dali by svůj život za život nenarozeného vnoučete, jen aby jejich vlastní dítě bylo šťastné.

Kontakt prarodičů s rodiči

Přítomností, otevřeností a společným prožíváním smutku se mohou obě generace podpořit, vzájemně se pochopit a prožitá zkušenost může výrazně posílit jejich vzájemné vztahy do budoucna.

Málokdy se stává, že by rodiče zemřelého dítěte byli v kontaktu s rodiči aktivní a měli energii se k prarodičům přibližovat. Je tedy velmi důležité, aby prarodiče našli sílu i přes svou prožívanou bolest a udělali první krok, nabídli dětem svou blízkost a pomoc:

být pouze přítomni,
pohladit, obejmout,
postarat se o starší vnuky,
nakoupit, uvařit,
plakat s nimi a mluvit o zemřelém miminku,
jít s nimi na hřbitov…

Zdroj informací: PhDr. ŠPAŇHELOVÁ I.: Prázdná kolébka (Jak překonat ztrátu dítěte před porodem nebo těsně po něm), rok vydání: 2015, Portál

Když na začátku přichází konec

Citlivý průvodce pro rodiče, kteří přišli o miminko, pomáhá zorientovat se v nejtěžších chvílích. Nabízí praktické rady – od prvních kroků po ztrátě a možností rozloučení (rituály, pohřeb, memorybox) přes informace o sociálních dávkách až po tipy, jak zvládnout smutek a komunikaci s okolím.