Melichárek

Zde je autentický záznam vzpomínek z porodního sálu, které maminka sdílela v naší online diskuzní skupině pro rodiče po perinatální ztrátě:

Jako by to bylo včera...

Asi hodinu po příjmu mi sestra donesla punčochy a andílka, ať se převleču. Půl hodiny nato přijelo lehátko, které vezl sanitář. Lehla jsem si na lehátko a nechala se vézt chodbami. Viděla jsem jen světla a vnímala okolí. Jela jsem přes oddělení, kde mají maminky svá miminka. Bylo mi příšerně.

Dojeli jsme. Dali na mě nějaká dvě zelená plátna a pomáhali mi svléknout andělíčka. Dostala jsem síťku na hlavu a pokyn k přesunutí se na druhé lehátko. Přesunula jsem se. Cítila jsem, jak jsem začala být nervózní. Svaly jako by šly do křeče a čelist se začala klepat.

Jedeme. Přivezli mě na operační sál. Tolik lidí lítalo okolo mě a já nestíhala všechny sledovat. Přišel pan doktor, představil se mi. Nad hlavou jsem měla tolik obličejů, že jsem nevěděla, kdo je kdo... Pan doktor mi udělal ultrazvuk a popisoval mi, jak bude vše probíhat. Najednou jsem ho neslyšela. Jako bych ohluchla a vnímala jsem jen svůj tep. Hlavou mi letěly myšlenky jako: „Už budu sama.“, „Za chvíli je po všem.“ a další... Když jsem se probrala ze svých myšlenek, už jsem měla připoutané ruce a zelený „papír“, který měl uprostřed díru tak akorát na moje břicho.  Papír mi na břicho přilepili a dali před obličej další plátno. U mé levé ruky, ve které byla kanyla, stála paní anestezioložka, která mě celou dobu držela za ruku.

Pan doktor mi umrtvil břicho. V tu chvíli začaly téct slzy a nekonečno omluv miminku, že nejsem dobrá máma. Anestezioložka mi utírala slzy a hladila mě po vlasech. Byla to nekonečná chvíle, jako by minuta trvala hodinu.
„Počkáme 4 minuty,“ řekl doktor a já nevěděla, o co jde, tak jsem začala vyšilovat „Jaký 4 minuty?“... Čekalo se na to, jestli se malému zase nerozjede srdce. Když jsem se to dozvěděla, rozbrečela jsem se ještě víc, možná až hystericky.
Bylo po všem. Najednou to tam bylo. Prázdno. Byla jsem u toho celého, když mému synovi, který byl ještě v bříšku, zastavovali srdce. Tam, kde se zrodil, taky umřel. 24. 11. 2020 ve 13:00. 20 dnů po tom, co jsme se dozvěděli, že Melíšek má vrozenou vývojou vadu, a v tom datu přesně za měsíc jsou Vánoce, no není to „úžasný“?
Nikdy jsem netušila, že budu u toho, jak se mému dítěti zastavuje srdce...

26. 11. 2020 jsem po 27 hodinách v kontrakcích ve 13:08 porodila Melichara Šimka. Byla a je to láska na první pohled.
Řekněte mi ale, jak tohle zvládnout? Je mi teprve 20 let...

A teď k tobě, Melíšku... Každý den ti říkám, jak moc tě miluju a jak nám chybíš. Milujeme tě.